Když nebyl čas na hraní

Jak sám říká, jistě to ovlivnilo evangelické intelektuální prostředí, v němž vyrůstal, ale rovněž i svébytný smysl pro humor, který osvědčuje v hudbě i mimo ni. Pouhá politická provokace se však před dvaceti lety, na podzim roku 1989, pro Kocába změnila v zásadní společenské angažmá.
Kniha Když nebyl čas na hraní nepřímo navazuje na Kocábovy "rockerské paměti", které v nakladatelství Daranus vyšly v roce 2007 pod názvem Best of Michael Kocáb aneb Vyprávění o mé cestě od kostelní židle až k Pražskému výběru II, ale tentokrát její autor soustředí na události mimohudební. Vzpomíná na listopadovou revoluci, mezi jejíž hlavní protagonisty patřil, na odsun sovětských vojsk, který měl na starost, ale také na svou pozdější i zcela aktuální veřejnou činnost. Od jeho vyprávění rozhodně nečekejte kabinetní vážnost. Líčení dějů, jichž byl svědkem i aktérem, jeho postřehy a glosy jsou často prosyceny provokativním humorem. Humorem, který naši moderní minulost neshazuje, ale naopak jí vhání do tváří krev.
Stylistickou stránku knihy měl na starosti, podobně jako v případě Best of Michael Kocáb, publicista David Nesnídal.